Pálava a okolí

Pavlov

Obec Pavlov leží na úpatí Děvína, nejvyššího vrcholu CHKO Pálava (550 m n.m.). Děvín je Národní přírodní rezervací tvořenou ve vyšších polohách kombinací skalních stepí a šípákových doubrav, v polohách nižších pruhy typických suťových lesů. Je možno se zde setkat s množstvím chráněných druhů živočichů a kochat se skromnou nádherou vzácných květů a jiných neobvyklých rostlin. Podobně jako sousední Dolní Věstonice, odkud pochází světoznámá soška Věstonické Venuše, bylo i území Pavlova osídleno už v pravěku lovci mamutů a pobyt člověka v této úrodné a na zvěř bohaté oblasti přetrval i další historická období. První zmínka o obci je z roku 1046. Po založení hradu Děvičky na počátku třináctého století se obec stala součástí jeho panství. Bohatství plynoucí z úrodné půdy a vinic dokládají honosné fasády selských i vinařských gruntů na návsi ze 17. a 18. století, jež nesou prvky vyšší barokní architektury a počátků renesance, napodobující nedaleký Mikulov. 24. května 1995 byla obec Pavlov prohlášena za památkovou rezervaci. Památkově chráněným objektem však není pouze zřícenina hradu Děvičky, ale i dvakrát přestavěný kostel sv. Barbory jenž je patronkou mnoha řemesel, ale zde byla zřejmě patronkou sedláků. Bílá zvonice tohoto kostela tvoří z dálky viditelnou dominantu obce. Dalším památkově chráněným objektem je půvabný barokní vesnický hřbitov a rovněž socha sv. Floriána - patrona hasičů, kominíků a zednářů, nacházející se na návsi obce. Takováto kumulace památkově cenných objektů v jedné vesnici je v moravském prostředí zcela ojedinělá.

Pálava

Od roku 1976 CHKO, od roku 1986 na seznamu biosferických rezervací UNESCO. Jedno z nejpestřejších území co do počtu společenstev rostlin a živočichů. Vedle suchých skalních stepí zde najdeme i mokřady v údolí řeky Dyje. Díky pravidelným záplavám zde vzniklo rozsáhlé území lužních lesů a luk. V létě jejich hladiny zdobí bílé květy leknínů, nad korunami stromů čas od času přelétá i orel nebo čáp.

Hrad Děvičky

Zeměpanský hrad Děvičky je velmi starý - poprvé se uvádí roku 1222 pod svým slovanským názvem Dewiczky. Stalo se tak v zajímavé souvislosti - jako purkrabí na hradě je totiž uváděn Štěpán z Medlova, prapředek pozdějšího mocného rodu pánů z Pernštejna. Jeho následníky na hradě byli Rakušan Lipolt, posléze Crh, předek pánů z Holštejna a Drahotuš. Pulkavova Kronika česká říká, že v r. 1246 byl Crh zajat Rakušany, kteří se jej snažili mučením přinutit, aby jim hrad vydal. Ten však tak údajně neučinil ani přesto, že mu vyloupli oko. Ve 13. století patrně došlo ke kolonizaci kraje německým obyvatelstvem a od té doby se Děvičky začínají v pramenech připomínat pod německým názvem "hauss Maydberch". Roku 1253 mohl být hrad zničen Kumány a znovu se pak uvádí až roku 1334, kdy jej král Jan Lucemburský udělil v léno Hartneidovi z Lichtenštejna spolu s obcemi Strachotín, Věstonice, Pavlov a dnes již neexistujícími Stochnicemi. V moci Lichtenštejnů zůstal až do roku 1560 a lze říci, že hrál druhé housle. Přesto došlo k některým přestavbám - v roce 1414 je zmíněna hradní kaple, za tureckého nebezpečí ve třicátých letech 16. století vznikla předsunutá bašta a v polovině 16. století došlo i k přestavbě obytných částí hradu. Provedl ji Kryštof z Lichtenštejna, jehož hospodářská politika přivedla Lichtenštejny finančně do úzkých a vedla k již zmíněnému prodeji hradu i celého mikulovského panství v roce 1560. Kupcem se stal uherský šlechtic Ladislav Kerecsenyi, známý velitel vojsk ve válkách proti Turkům. To však byla pouze krátká epizoda - po roce 1572 získali hrad Ditrichštejnové, konkrétně Zikmund z Ditrichštejna, za něhož byl opět přestavován, kdy zastavěl zejména vnitřní nádvoří a severovýchodní část vnitřních hradeb. O těchto přestavbách svědčí použití cihlového a smíšeného zdiva. Zkázu hradu způsobili za třicetileté války Švédové, kteří jej obsadili a při svém odchodu roku 1645 zapálili. A to je v podstatě poslední významné datum v jeho historii. Roku 1683, v době tureckého nebezpečí, sice stály na pustém hradě hlídky, ovšem opravován již nebyl. Ještě v roce 1784 měl na hradě obydlí hlídač, který zvonem upozorňoval okolní obyvatele na požár či blížící se bouři; po jeho smrti však již byl hrad opuštěn docela a hradní zvon byl převezen do Klentnice, kde přečkal obě svatové války a dodnes je možné z Klentnické zvonice slyšet jeho vyzvánění. V každém případě jsou Děvičky nádhernou zříceninou starého hradu, stojící na skalním útesu vypínajícím se nad malebnou pálavskou krajinou. Krásná je v létě za jasných dní, kouzelná za jasných hvězdnatých nocí a tajuplná když je zahalena mlžným závojem, ze kterého strašidelně vykukuje. Zřícenina je celoročně volně přístupná a pokud její návštěvu nestihnete v létě, tak vězte, že v takovém vydařeném barevném babím létě je možná ještě úchvatnější. A čerstvě napadaný sníh vrzající pod nohama cestou nahoru dokáže rovněž rozehrát nejrůznější romantické představy.

Dolní Věstonice

Archeologické naleziště s doklady nejstaršího osídlení jižní Moravy, muzejní expozice s modelem pravěkého sídliště. Poblíž odkryto slovanské hradiště z 10. - 12. století. Světoznámý nález sošky Věstonické Venuše. Východisko do CHKO Pálava.

Mikulov

Městská památková rezervace, centrum vinařství. Dominantou města i okolí je barokní zámek dnes sídlo regionálního muzea, expozice vinařství, obří sud. Gotická hranolová městská věž, u ní barokní kostel sv. Václava. Na náměstí a v okolí řada malebných renesančních a barokních domů, zrekonstruovaná Ditrichštejnská hrobka. V přístupné hrobní kapli ostatky mikulovských Ditrichštejnů. Barokní piaristické gymnázium bylo první svého druhu v českých zemích. Židovská čtvrť, synagoga, jeden z největších židovských hřbitovů ve střední Evropě, nad městem Svatý kopeček a dělostřelecká tvrz Kozí Hrádek. Turold - vápencový kopec, v bývalém lomu jeskyně objevená roku 1951 s neobvyklou krasovou výzdobou, zimoviště netopýrů, přístupná. Vzácná stepní vegetace, naučná stezka.

Lednicko-valtický areál

Zahrada Evropy, jeden z nejkrásnějších zámeckých areálů a zároveň nejrozsáhlejší umělecky ztvárněná krajina na světe. Na ploše 200km2 mezi Břeclaví, Lednicí a Valticemi budoval mocný šlechtický rod Lichtenštejnů nádherný svět, v němž se dokonale snoubí dílo lidských rukou s přírodou. Výsledkem je působivá mozaika parků, zahrad, rybníků, řek a lesů, doplněná řadou soch, loveckých zámečků, kaplí a kolonád. V roce 1996 byl Lednicko-valtický areál zapsán do seznamu památek světového dědictví UNESCO.

Státní Zámek Lednice

Národní kulturní památka, od r. 1997 zařazena do seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Po složitém vývoji od gotické tvrze přes renesanční, barokní a klasicistní podobu se dochovala poslední přestavba v historizujícím novogotickém slohu z let 1846 - 1858. Kolem zámku barokní park volně přecházející v lužní les s romantickými stavbami a vodními plochami s navršenými umělými ostrůvky. Možnost plavby po zámecké Dyji od zámecké vodárny k Minaretu a Janohradu.

Jízdárna

Monumentální komplex trojkřídlé stáje s jízdárnami z let 1688 - 1696, nejstarší dochovaná část lednického zámku.

Skleník

Rekonstruovaný Palmový skleník z poloviny 19. století se sbírkou tropických a subtropických rostlin, nejstarší v Evropě. Významná technická památka.

Akvadukt

Římský vodovod postavený v roce 1805 s umělou krápníkovou jeskyní.

Vodárna

Rovněž zvaná Maurský dům. Sloužila jako součást systému zásobující park vodou a jako lázně.

Obelisk

Postavený v roce 1798 na památku uzavření míru mezi Francií a Rakouskem. Památník s pozlacenou hvězdou na špici vysoký 23m, lidově nazýván též "Facka".

Minaret

Nejstarší romantická stavba Lednicko-valtického areálu z let 1798-1802, nedaleko zámku v Lednici. Rozhledna v maurské stylu s galeriemi, největší stavba tohoto druhu v neislámských zemích. Výška přes 60 metrů. Z vrcholu pohledy na daleké okolí, Pálavu a Bílé Karpaty.

Janův hrad

Jednopatrová pseudogotická romantická zřícenina hradu postavena po anglickém vzoru v letech 1807 - 1810. Ornitologická a lovecká expozice.

Lovecký zámeček

Klasicistní myslivna na cestě k Janohradu.

Rybniční zámeček

Elegantní jednoduchý empírový zámeček z roku 1816.

Hraniční zámeček

Klasicistní stavba postavená v letech 1826 - 1827 na bývalé hranici markrabství moravského a arcivévodství rakouského.

Apollonův chrám

Pochází z let 1817 - 1819 a je nazvaný podle řeckého boha Apollóna. Stavba s osmi dórskými sloupy a mytologickými výjevy.

Nový dvůr

Empírové hospodářské stavení z roku 1809.

Chrám Tří grácií

Klasicistní kryté sloupořadí z roku 1825, sál s mozaikovou podlahou, sousoší antických bohyní.

Kaple sv. Huberta

Otevřená pseudogotická kaple z roku 1855 z pískovcových kvádrů opatřená smyšlenými středověkými kamennými značkami. Nejmladší stavba areálu, umístěná uprostřed lesního palouku.

Rendez-vous (Dianin chrám)

Lovecký zámeček ze začátku 19. století (postaven v letech 1810 - 1812) ve tvaru vítězného římského triumfálního oblouku.

Belvedere

Klasicistní zámeček z roku 1818 nedaleko Valtic, od kterého se otevírá kouzelné panoráma Pálavy a Mikulova.

Kolonáda Reistna

Rozhledna postavená podle vzoru schönbrunnské kolonády ve Vídni, pochází z let 1814 - 1823 a je nejvyšším bodem v okolí Valtic, odkud je vidět do tří zemí - Rakousko, Morava a Slovensko. Monumentální klasicistní stavba vyzdobená postavami z antické mytologie.

Státní zámek Valtice

Zámek z období vrcholného baroka (1. tř. 18 stol.) s přírodním parkem. Součást Lednicko-valtického areálu, jedna z nejvýznamnějších staveb na Moravě. Přímo v zámku sídlí Národní vinařské centrum a Národní salón vín České republiky.

Pohansko (hradiště)

Státní památková rezervace, rozsáhlé staroslovanské hradiště z 9. - 11. století, jedno z center Velké Moravy. Naučná stezka.

Lány

Jednopatrový zámeček z počátku 19. století, ležící v lužním lese jižně od Břeclavi při soutoku řek Dyje a Morava. Archeologická expozice.

Klentnice

Jedna z dominant Pálavských vrchů, daleký výhled, zřícenina gotického hradu Sirotčí hrádek.

Yacht Club Dyje pod Pavlovem

Ideální podmínky pro milovníky vodních sportů, možnost provozování jachtingu, kitesurfingu a windsurfingu.

Vodní nádrž Nové Mlýny

Soustava tří přehradních vodních nádrží pod Pálavou (Horní Mušovská, Střední Věstonická, Dolní Novomlýnská) na řece Dyje. Do 70. let minulého století nejrozsáhlejší lužní krajina ve střední Evropě.

Horní nádrž slouží pro závlahy a rekreaci, střední je vyhlášena přírodní rezervací s umělými ostrůvky pro hnízdění ptáků, na jednom zachován románsko gotický kostel sv. Linharta, který je jediným pozůstatkem zatopené vsi Mušov. Dolní nádrž slouží pro rekreaci, závlahy a výrobu elektřiny. Nové Mlýny slouží ke koupání, k rybolovu, windsurfingu či lodní dopravě. Okolí je vhodné pro pěší výlety a cykloturistiku.